Francie

Bitva o kastrol

Dnes takovou jednu ze života. Až budu chtít mít stoprocentní jistotu, že se se svým mužem dramaticky zhádám, vyrazím s ním znovu do Ikey.

 

Moje báječná ségra, která je starší a tudíž vševědoucí, jednoznačně vidí problém nikoli v daném páru, nýbrž v dotčeném obchodě bezostyšně propagujícím pohodu domova a rodinné štěstí.

 

První a o poznání kratší návštěva Ikey se ještě obešla bez hádek. Naše výměna názorů probíhala hladce: přišla jsem s těmi svými a odešla s jeho.

 

Přehlédnu-li jeho otrávený pohled pokaždé, kdy jsem zašilhala po bytových doplňcích v pastelových barvách nebo nedej Bože dokonce s kytičkovaným vzorem, více méně jsme se shodli na tom, co skutečně potřebujeme.

 

Po jeho komentáři, že pruhované povlečení (tedy můj zamilovaný kanafas!) vypadá jako vězeňský mundúr, jsme se nakonec přeci jen dohodli na nekonfliktní kombinaci světle a tmavě modré barvy.

 

Můj návrh pořídit povlečení minimálně dvoje byl okamžitě zamítnut pod argumentem, že přece spíme v jedné ložnici. I když jsem se pokusila o malý úvod do tajů praní a sušení cejchů, po třetí repetici otráveného „Nechápu, v čem je problém,“ jsem nad tím mávla rukou.

 

Nad čím jsem ovšem rukou opravdu mávnout nedokázala a přiznávám, nejraději bych ho tou rukou ještě dneska švihla po uchu, byla moje snaha o zakoupení kastrolu.

 

Celé drama proběhlo asi nějak takhle:

JÁ:  Potřebujeme koupit kastrol.
ON: Na co?
JÁ:  Na vaření?
ON: Proč?
JÁ:  Nechápu otázku. Odmítám vypovídat.
ON: Proč potřebujeme kastrol? Já JEDEN mám.
JÁ:  Prima, stačí tedy koupit pouze jeden, abychom měli alespoň dva.
ON: To je zbytečný, ten můj kastrol je ještě dobrej.
JÁ:  To nepochybně. Má pokličku?
ON: Ty seš zase vtipná, viď…
JÁ:  Vůbec ne. Jak je velkej?
ON: Já nevim, asi takhle! (rozmáchne se rukama)
JÁ:  Bezva. Tak koupíme jeden velkej. Ten tvůj je dobrej tak akorát na rejži.
ON: Prosím tě… V něm uvaříš nejen rejži, ale i celý Boeuf bourgignon!
JÁ:  To asi těžko, když už v něm bude ta rejže, že jo?
ON: Tak rejži uvaříš až potom, to je takovej problém?
JÁ: Vůbec ne! Zítra, až tvůj tatínek přijede stěhovat, mu naleju do talíře hovězí na víně, a vysvětlím mu, že si musí počkat ještě 5 minut než umyju hrnec a dalších 15 minut než se uvaří rejže!

 

Nastalo hluboké ticho…

 

Nakonec jsem si druhý hrnec musela půjčit od Violaine, ale ani poté, co se nad mým hovězím na víně oba chlapi málem rozpustili, mi nebylo dovoleno druhý kastrol zakoupit.

 

Zbytek stěhování naštěstí proběhl v o poznání lepší atmosféře. Můj muž chrlil svoje nápady jeden za druhým a s pilkou v ruce a pásmem v zubech je okamžitě realizoval.

 

Po řemeslné stránce, ať jsem si vymyslela cokoli, bylo vše hotové mávnutím ruky. Navíc, nejspíš jako jistou formu pokání, zapilovával každý růžek, abych si o něj neudělala modřinu, šmirgloval každý kousek dřeva, abych si nezadřela třísku a hrál si s úhlem světla zářivky, aby mi při mé výšce nesvítila do očí.

 

Celý víkend jsme zakončili dvěma půllitry Plzně.

Zdá se vám to povědomé?

Napište mi o tom na facebook !

 

Ilustrace MADE BY MAMA

Miluji tvůrčí psaní a jeho vliv na mezilidskou komunikaci v osobní i profesionální rovině. Miluji atmosféru tvorby a živou kulturu. Ze srdce ráda živím týmovou práci a bavím se improvizací v nejabsurdnějších možných situacích. Obdivuji lidskost a její skutečné příběhy v jejich původních jazycích, jejichž přenos mohu v rámci mezikulturní spolupráce zprostředkovávat.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..