Život na Zélandu

Hurá, jsme na severním ostrově!

Na nalodění se na severním ostrově jsme si nemohli vybrat lepší den. Zabookovali jsme si trajekt z Pictonu do Wellingtonu na 25.12., což je pro Zélanďany státní svátek (Boxing day), takže bylo VŠECHNO zavřené. Kromě benzínek. Tak jsme si aspoň koupili nanuka.

Počasí nám taky moc nepřálo. Ve Wellingtonu trochu poprchávalo a bylo pod mrakem, tak jsme se rozhodli tohle ,,město duchů“ přejet a vrátit se sem až při cestě zpátky na jižák. Bylo by sice fajn chodit si po liduprázdných ulicích a fotit si všechny památky bez turistů, ale nějak to nemělo to kouzlo.

Na Zélandu mají čtyři roční období v jednom dni

Ono tady prostě nemůže svítit sluníčko celý den. Prostě ne. Ráno svítí tak, že si spálíte celej obličej a krk, odpoledne se začne zvedat vítr a k večeru vás chytne bouřka. Tak to tady prostě je. Špatné počasí jsme zneužili k tomu, abychom se posunuli daleko od toho velkého „nic“, které jsme po cestě míjeli. Ono toho fakt není moc k vidění v tom lower north islandu. Míjeli jsme spoustu vináren a zelených kopečků, ale that’s it. Pořád jsme čekali nějakou bombu, ale jediné čeho jsme se dočkali byla bouřka a mega slejvák 😀 Nevím jak, ale nějak se nám odpoledne podařilo tomu špatnému počasí ujet a nakonec jsme přijeli do kempu za úžasného západu Slunce, které se později ztratilo za horami.

Než abych tady vypisovala všechny města, která jsme zatím navštívili, ukážu vám je na mapě:

Než jsme dojeli do Taupa, tak jsme po cestě dvakrát přespali. Jednou v Palmers North a podruhé asi hodinu od Napier směrem k Taupu. Chtěli jsme se už co nejdřív dostat do Taupa a taky jsme chtěli co nejdřív ujet tomu škaredému počasí, které nás pořád dohánělo. V Napier jsme aspoň viděli žraloky a novozélandské Blue pinguins v akci (v National aquarium of NZ, bohužel ne v oceánu :D).

Jezero obřích rozměrů i možností

Když jsme třetí den na severním ostrově dorazili do Taupa, oba jsme v autě padli úžasem. Rozléhalo se před námi velké jezero a u něj město, ve kterém to žilo. Konečně civilizace, jupiiiii. Největší radost jsme měli asi z parkovišť, které lemovaly silnici. Nemuseli jsme aspoň projet půlku nádrže při hledání volného místa 😀 Hned jsme to zakotvili u i-Site centra, kde jsme pobrali všechny letáčky a průvodce a šli jsme se projít do města. Věděli jste, že je v Taupu nejvíc cool mekáč na světě? Já ne 😀 A víte proč? PROTOŽE MAJÍ LETADLOOO 😀

Kromě města jsou v okolí takové tři velké highlights, které člověk nesmí prošvihnout – Huka falls, Craters of the moon a Spa thermal pools. Když člověk ví, kam má jít (jakože my to pořádně nikdy nevíme), tak snadno a rychle dorazí, tam kam má. Ale turistické značení na Zélandě je téma pro samostatný článek 😀 Tady nemají barevné značky na stromech jako v Česku. Tady mají na začátku každého treku jeho název, odhadovanou délku, kilometry a šipku, kudy se má jít. Dál už musíte jít asi za nosem, protože jediné značení které po cestě uvidíte je jen malý kůl zapíchnutý v zemi s vyznačenou šipečkou nebo zbývajícími kilometry 😀 Zatím jsme si ale vždycky nějak poradili. S Google maps aplikací v ruce 😀

Hmm, přemýšlím k jakému českému jezeru bych přirovanala to v Taupu. První mě napadlo Máchovo jezero, ale chybí mi tam to městečko. No, zkrátka a dobře, u Taupa se dají zažít všechny adventure sporty, jaké si umíte představit, od tandemů přes bungee až po kayaky. My se vrhli na ty kayaky (bungee a tandem si šetříme na jižní ostrov :). Přijeli jsme v 7 ráno k random vybrané agentuře Taupo adventure kayaks a zeptali se, jestli si můžem zaplatit plavbu s průvodcem. Měli volno, tak jsme se vtěrli ještě k jednomu páru z Melbourne, nasedli do svého dvojmístného kayaku a vypluli za Maori Rock Carving, které bylo na našem bucket listu spolu s plavbou na kayacích. Z 10 km plavby se ale nakonec stala 5 km, protože se po cestě zpátky zvedly vlny a nebylo to safe 🙁 Tak jsme si moc nemákli, což nás trochu mrzelo, protože jsme snědli tolik dobrot a nestačili jsme je spálit 🙁 😀 😀

Jen taková poznámka pod čarou

Tenhle update z naší cesty jsem psala den před zdoláním jednoho z devíti great walks Nového Zélandu – Tongario alpine crossing aka Mordor. Článek, který teď čtete je důkazem, že jsme tu 19,4 km túru přežili a dobili jsme i Horu osudu – Mount Doom! Tak se příští týden máte na co těšit, protože další článek bude právě o tom, jak jsme tam nahoře bojovali o život! 😀

Tagged , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *