Život na Zélandu

Tam a zase zpátky. Pivo v Roklince a jiné kulišárny

Už druhý týden brouzdáme po severním ostrově Nového Zélandu a dojeli jsme až na jeho vrchol. Podle nás je sever severního ostrova tou nejzajímavější oblastí a chtěli jsme prozkoumat všechna malá zákoutí na mapě. Ne na všechny místa nám ale zbývá čas a musíme proto pečlivě plánovat každý krok.

Úplně na začátek bychom vám všem chtěli popřát krásný nový rok, hodně štěstí, zdraví, lásky a spoustu skvělých zážitků. Hlavně si ho co nejvíc užijte. O tom to celé je 🙂

Jaký byl náš Nový rok?

Upřímně, doufám, že to známé pořekadlo ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok“ nemá žádný základ v realitě. Protože jestli jo, tak mě čekají ještě hodně krušné chvilky. Trochu jsem se totiž přiotrávila. Svým vlastním jídlem uvařeným s láskou 😀 Abych ale nepředbíhala, povím vám celý příběh hezky od začátku.

Po výšlapu v Tongariu jsme měli namířeho do Rotoruy. Zkrátka víc a víc na sever. Rotorua se rozkládá na nejaktivnějším vulkanickém území Nového Zélandu a je proložená geotermálními prameny, jezery a gejzíry. Nejsme žádní geologové, ale už podle čichu se dalo snadno poznat, že jsme tam. Síra, míchané vajíčka a … prdy 😀 Kromě jedinečných geotermálů se v Rotoruře zabydlelo i nejvíce původních obyvatel – maorů. Proto je to jediné místo na Novém Zélandu, které nabízí exkurze do maorských vesnic. Kuba je maorskou kulturou od začátku hrozně unešený a říkal, že odsud neodjede, aniž by jednu z těch vesnic nenavštívil.

Věděli jsme, že v Rotoruře nechceme trávit den po Silvestru, protože bude všechno zavřené. Tak jsme všechno nacpali do jednoho dne a bylo vymalováno. Dopoledne jsme jeli na mé vysněné Wai-O-Tapu geotermály a odpoledne jsme chtěli jet do Maori Village, ale měli už vyprodáno. Tak jsme se toulali po městě, poslali pohledy, vyprali si, nakoupili, zašli si do 3D Art gallery a jeli do kempu. Tam jsem nám uvařila večeři … ze špatné cizrny 😀 Vůbec mě nenapadlo, že by se něco v plechovce mohlo zkazit. Ale ano. Může 😀 Na Nový rok jsem se probudila s bolestí břicha a střevní chřipkou. To prostě na cestování nechceš 😀 Plánování na celý den měl nakonec v rukou Kuba. Já se jenom vezla a ani nedutala 😀 Byli jsme chvíli na pláži v Tauranze, ale začalo nám do toho pršet, tak jsme jeli do kempu a šli spát.

Do Maori Village jsme se nakonec přece jenom vrátili. Trochu jsme si sice zajeli, ale Kuba prostě musel 😀 V sobotu 6.1. jsme se vrátili do Rotoruy a v pět odpoledne jsme vyrazili autobusem Huia do vesnice, kde nás přivítalo pravým maorským pozdravem asi osm spoře oděných maorů 😀 Vesničku měli v lesích a ukazovali nám tam tradiční hry, umění, tance, písně a hlavně bojový tanec Haka, který Kubu uchvátil. Součástí večera byla i slavnostní večeře dělaná v zemi – Hangi. Maso, brambory a zelenina dušené několik hodin na horkých lávových kamenech v obrovské jámě. Chutnalo to ještě líp než to vonělo. Pro mě asi nejlepší část večera 😀

Spadli jsme do největší pasti na turisty

Po nevydařeném první dni v roce jsme se vydali do Matamata. A co je v Matamata? Kdo ví? No přece … HOBITÍN! Neznám člověka, který by tohle místo neznal. A nechtěl by ho vidět na vlastní oči. Já o tomhle výletu snila roky. Když jsme tam dorazili, ani ten hutný déšť mi nemohl zkazit náladu. Vesnička je schovaná v kopcích, kde se bez zaplaceného lístku člověk nedostane. Všechny turisty tam dováží autobusy. Přesně tak. Ne jeden, ale snad šest autobusů. Pokud nemáte rezervaci, ani tam bez ní nejezděte.

Hobitínem nás provázel průvodce, který nám celou dobu vykládal různé špeky z natáčení. Já jsme ale byla až příliš zaneprázdněná focením hobitích nor a na poslouchání už mi moc nezbývala kapacita 😀 Nejlepší tam byly ty uměle nafingované mísy s ovocem a zeleninou, nebo košík s chlebem a houskami. Vypadalo to úplně pravě, museli jsme si šáhnout, abychom se přesvědčili 😀

Naši tour jsme zakončili u Zeleného draka (The Green Dragon) kde jsme, stejně jako hobiti, popíjeli pivo a poslouchali muziku. Cestou zpátky jsem byla smutná. Chtěla jsem to jít znovu. A vidět Froda nebo Gandalfa a jeho ohňostroj 😀

Hlavně si neplést Auckland s Wellingtonem

Protože ačkoliv je Auckland největší město Nového Zélandu, není jeho hlavním městem. A věřte nebo ne, spoustu lidí tenhle fakt už dávno zapomněli. Po dvanácti dnech jsme poprvé dorazili do velkoměsta. Vysoké budovy, spoustu aut, lidí, fastfoodů a žádná příroda. Silně mi tohle město připomínalo rušný New York. Akorát bylo trochu čistší 😀

Sky tower byla první věc, co nám bila do očí a na co jsme řekli:,,Tam nahoru chceme! Teď hned!“ 😀 Sice nedosahuje se svými 328 metry na Empire State Building, ale aspoň je větší než Eiffelovka. Nahoře jsme měli výhled na celé město a rozlehlý Auckland Harbour. S Kubou jsme více na tu přírodu a tak jsme moc nevěděli, co máme v tak velkém městě dělat. Nabízela se návštěva Art Gallery a War Museum a odpoledne jsme zakončili výšlapem na Mount Eden, kde jsme měli parádní výhled na celé město.

Krávy, pláž a studený oceán

Z Aucklandu jsme ještě ten den vyrazili směrem do Waitoma. Jo a ještě jsme stihli sprchu ve fitku, což bylo krásné zakončení našeho náročného putování 😀 Víte co nás tady baví nejvíce? Že v každé malé zaprděné vesničce mají něco, co jí proslavilo a na co tam lákají turisty. Třeba v Morrisville je jedna z největších mlékáren na Novém Zélandu a na její oslavu rozmístili po vesnici asi třicet soch různě pomalovaných krav. Může to znít šíleně, ale docela nás bavilo je nahánět 😀

Od začátku naší výpravy sní Kuba o proleženém dni na pláži. Měl ale tu smůlu, že od té doby, co jsme se nalodili na severní ostrov cestujeme jenom po středozemí. Cestou do Waitoma jsme ale narazili na (údajně) pátou nejkrásnější pláž na NZ – Ngarunui beach. A zrovna celý den pršelo 😀 Stejně jsme se tam zastavili a zaplavali si ve studeném oceánu mezi surfery.

Kdo se bojí, nesmí do jeskyně

Ve Waitomu jsme si chtěli zkusit rafting v jeskyni Ruakuri, ale pršelo už třetí den a hladina vody byla nebezpečně vysoko. Tak jsme si jeskyni prošli po svých. Waitomo je známé svými Glowworms caves, což jsou svítící červíci, kteří ve tmavých jeskyních září jako světlušky. Ve skutečnosti jim svítí jejich zadečky. Lépe řečeno chemikálie, které se jim hromadí v zadečku. Ještě lépe řečeno jejich hovínka 😀 V jeskyni jsem poprvé začala litovat toho, že jsem si nepořídila ne cestování lepší foťák. Můj iPhone místo svítících červíků zachytil jen tmu 😀 Takže zde přikládám foto z Googlu, abyste věděli o čem vám tady vykládám 😀

Po Waitomu nás čekala už jenom cesta dolů, na jižní ostrov. Stále jsme ale měli před sebou jeden velký výlet. Brzy se o něm dozvíte i vy 🙂

 

Tagged , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *