Francie

Vítejte doma!

Dnes vám přidávám malou perličku!

 

Dostala se ke mně od vás spousta skvělých historek, které vyprávěly o rekonstrukcích, stěhování a všem, co se nějakým způsobem týkalo nového bydlení. Pro představu proto posílám, jak vypadal první večer u nás, v našem novém francouzském bytě.

 

Po hodině strávené v realitní kanceláři luštěním zkratek GEG, EGB, TRHD, OPD, CDI, CDD, HLM a SDF jsme měli přesně čtyřicet pět minut, abychom se dostavili na místo našeho nového bydliště, kde nás čekala pracovnice agentury s klíči.

 

Ještě, než jsme vešli do domu, volala na nás z okna naší budoucí ložnice: „Do vchodových dveří se musíte trochu opřít, nejdou dobře otevřít. Už jsem si to poznačila. A zavírat se je nesnažte, nejde to. Už jsem si to poznačila.“

 

„Upozorňuji, že na schodišti smrdí kočka! Nebo mokrej pes! Nebo tak něco… Nevím přesně! Ale už jsem si to poznačila!“ halekala z prvního patra přes chodbu naše kontrolórka a jen co jsme vešli do bytu, pokračovala bez pozdravu svůj monolog.

 

„Dveře od bytu jdou zavřít ztuha. Asi je znovu natřeli a teď to trochu drhne. Už jsem si to poznačila…“

Naše vykonavatelka prováděla kontrolu téměř jako bychom byli nepřítomni a moc si nás nevšímala.

 

Topení strašně smrdí, ale topí, takže píšu stav velmi dobrý. Taky je roztřískaná lednice, to byste asi měli nahlásit agentuře, aby vám majitel koupil novou. Jo a ani v jednom pokoji nejdou zavřít okenice, to jsem si poznačila.

 

V ložnici nejde dovřít ani samotný okno, to už jsem si taky poznačila. Ještě že se nestěhujete na Vánoce, co?“ dala se do smíchu zřízenkyně agentury a já koutkem oka pozorovala, jak můj muž bledne při představě sebe sama se špunty v uších a klapkami na očích, aby se mu alespoň na chvíli v noci podařilo zabrat.

 

Záchod je trochu kekel, ale s tím si mladá paní poradí, že?“ mrkla na mě kontrolórka.

 

„V koupelně je taky urvanej věšák na ručníky.

A taky je tam díra ve zdi. Kdo ví proč… Ale už jsem si to poznačila,“ pokračovala dál svůj soupis.

 

„Police nad linkou drží jen jeden šroubek, tak bacha na ně. A ta skříň v salonu zavírat nejde, ani to nezkoušejte.

 

V pokoji nesvítí světlo. A na to v salonu radši nesahejte, je tam odpojený drát od žárovky, takže by vás to mohlo kopnout! Ale klid… už jsem si to poznačila jako nebezpečné.

 

S každým světlem v bytě se zároveň spustí i větrák. Je to trochu otravné a mně by to asi lezlo na nervy, ale to už je vaše starost.

 

Pár kohoutků vám tu kape.

 

A pod kuchyňskou linkou to dost crčí ze sifonu, tak si tam radši dejte kýbl, abyste nevytopili sousedy. – To by hádám nebyl dobrý začátek vztahů…“

 

Po snad nejdepresivnější hodině a půl naší společné historie se soudkyně Barbara rozloučila a zmizela z našeho bytu i života.

 

Můj muž popadl láhev vína, zhasl světla i s hučícími větráky, kopl do vstupních dveří, vzal mě kolem ramen a s úlevou vydechl „aaaach… to je ticho“.

 

Těším se na vás na facebooku!

 

Ilustrace MADE BY MAMA

Miluji tvůrčí psaní a jeho vliv na mezilidskou komunikaci v osobní i profesionální rovině. Miluji atmosféru tvorby a živou kulturu. Ze srdce ráda živím týmovou práci a bavím se improvizací v nejabsurdnějších možných situacích. Obdivuji lidskost a její skutečné příběhy v jejich původních jazycích, jejichž přenos mohu v rámci mezikulturní spolupráce zprostředkovávat.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..